Antroposofická medicína uznává současnou konvenční medicínu, vědecký výzkum a metody zkoumání na úrovni fyzického těla. Zároveň však rozšiřuje pojetí člověka i o úroveň duševní a duchovní a snaží se do svého obrazu zdravé a harmonické lidské bytosti plně integrovat i tyto aspekty. V tomto smyslu je možno označit antroposofickou medicínu za integrativní neboli celostní.

V centru pozornosti antroposofické medicíny je vždy člověk jako ztělesnění harmonie všech složek. Tato harmonie je dynamická, v člověku neustále probíhají procesy, jež vyrovnávají všechny jednotlivosti v harmonický celek lidského zdraví. Antroposofická medicína chápe nemoc jako vychýlení z rovnováhy. Podstata chorobného procesu spočívá v tom, že se v organismu odehrává něco, co se nezačleňuje do jeho celkové činnosti. Chorobný proces je tedy takový, který probíhá v nesprávnou dobu, na nesprávném místě nebo v nesprávné míře.

Zdravého člověka si lze představit jako dobře sladěný orchestr. Každý nástroj má svůj part, jenž má zahrát v pravý okamžik a s patřičnou intenzitou. Není-li ale některý z nástrojů dobře vyladěn, hraje příliš pomalu nebo naopak příliš intenzívně, vzniká nemoc.  Lékařské umění potom spočívá ve schopnosti lékaře odhalit, na jaké úrovni a jakým způsobem tato disharmonie vznikla a pomoci pacientovi obnovit křehkou rovnováhu zdraví. Nikdy přitom nesmí opomíjet fakt, že orchestr má i svého dirigenta, lékař musí vždy a za všech okolností respektovat svobodnou vůli pacienta.

Antroposofická medicína je jedinečná i tím, že její nedílnou součástí je široká paleta terapií. Každá z nich pomáhá pacientovi na jiné úrovni a specifickým způsobem hledat cestu ke zdraví, která je zároveň v jistém smyslu i cestou osobního vývoje.