Chirofonetika

Chirofonetika je komplementární logopedická metoda, původně vyvinuta k navození řeči. Základem je učení o metamorfoze (J.W.Goethe) společně s celistvým náhledem na člověka podle R.Steinera (Waldorfská pedagogikaa antroposofická medicína). Při chirofonetice vyslovuje terapeut hlásku a současně táhne odpovídající masážní tah. Tento tah napodobuje vzdušné proudění, vznikající  v dutině ústní při artikulaci hlásky, tedy zesiluje vnímání zákonitosti tvorby hlásek.

Jak prožívá chirofonetiku klient

Při provádění chirofonetiky leží klient zpravidla na masážním stole, a to na břiše. Terapeut táhne na zádech, pažích nebo na nohou určitou formu a k tomu vyslovuje danou hlásku. Klient slyší hlásku a současně cítí terapeutovy ruce, jejich teplo a slabý tlak. Pomocí doteku a při aktivaci sluchu (v průběhu tahu je hláska vyslovena) prožívá proces tvoření hlásky. I když to vypadá, že je klient nečinný, jeho pozornost je zcela obrácena na pohyblivou stopu na kůži. Tuto formu „čte“ a slyší hlásku. Chirofonetika pracuje na zesílení smyslových vjemů, tím napomáhá efektivnější integraci smyslů.

Aktivní přístup rodičů

Chirofonetiku doma provádějí rodiče (partneři u dospělých klientů), a to 6x v týdnu po dobu 10-15 minut podle pokynů terapeuta-chirofonetika. S ním se setkávají 1x za 2 až 4 týdny. Děti tak dostávají denně objektivní pozornost svých rodičů, a to ve velmi příjemné formě. Maminka či tatínek jej „hladí po zádech“. Neochota dítěte chirofonetiku přijímat se může objevit na začátku terapie, zejména u dětí s hyperaktivitou. U většiny klientů chirofonetika navozuje příjemné prožitky tělesné i duševní. V případě ošetřování dospělého člověka je četnost ošetření 2-3x v týdnu. Je nutné dbát na individuální přístup ke klientovi.

Oblasti užití chirofonetiky

  • Navození řeči u nemluvících nebo téměř nemluvících dětí (mentální retardace, genetická onemocnění, autismus apod.)
  • Zesílení oslabeného auditivního vnímání ( sluchové poruchy, funkční oslabení sluch.vjemu)
  • Zesílení vnímání vlastního těla  ( psychomotorické opoždění, agresivní chování  apod.)
  • Péče o pacienty po mozkových příhodách, komatózní pacienty, péče ve stáří, poporodní traumata u dětí
  • Psychosomaticky podmíněná onemocnění (koktavost, astma, nespavost, pomočování, ekzémy, nechutenství, deprese apod.)
  • Specifické poruchy učení a chování ( podpora rozvoje a integrace smyslů)